zdroj: Ota Beran FB 2026-05-24, 16 h ::
Takže ještě jednou pro nechápavé.
Pokud bude Sudetendeutsche Landsmannschaft i nadále používat termíny Sudetendeutsche, Sudeten, Sudety, sudetský, nemá taková organizace ve slušné společnosti místo. ... Výraz sudetoněmecký je ekvivalentem pro nacistický.
Nacisté vytvořili pojem pro ideologicky a nacionálně determinované území, kde žilo převážně německy mluvící obyvatelstvo. Toto obyvatelstvo nemuselo být geneticky německé. Stačilo, že se v kostele, ve škole a na úřadech za Rakouska‑Uherska mluvilo německy, a lidé tak začali používat němčinu, přestože se jmenovali Prohaska, Czech, Havel, Karmasin, Morawetz či Buresch. Rovněž čeští Židé užívali německý jazyk, protože byl blízký jazyku jidiš, který se používal ve východní části monarchie.
Původní geografický pojem Sudety označoval pás hor mezi Jeseníky a Krušnými horami. Jde o výraz z nepřesné mapy antického geografa Ptolemaia, který zřejmě převzal keltské pojmenování Sudeta. Na téže mapě označil Šumavu a Český les jako Gabreta hyle.
Nacisté a jejich odnož v Československu, Sudetendeutsche Partei, potřebovali vytvořit jakési jednolité a jednotné území, které by se mohlo vrátit do náruče Říše.
Co měli společného německy mluvící pruští Slezané v Jeseníkách se Sasy z Krušných hor, s Nordböhmisch z Jizerek, s Egerlandery z Chebska, s Bavory ze Šumavy, s Rakušany na jižní Moravě a dokonce s německy mluvícími Židy v Jihlavě či Brně?
Nic. Ani nářečí, ani literaturu, ani kroje, ani náboženství. Měli společnou jedinou věc: že za Rakouska byli majoritní národností se všemi výhodami, a po vzniku Československa se stali minoritou. A tak henleinovci pod uměle vytvořeným pojmenováním Sudetští Němci vytvořili jednolitý německý živel v Československu. Karpatské Němce na Slovensku a Podkarpatské Rusi vynechali, protože byli daleko a neměli společnou hranici s Říší, přestože v parlamentu drželi společnou basu.
A začalo vymývání mozků všech českých, moravských a slezských Němců, že oni — národ Schillera, Goetha a Beethovena — jsou utiskováni na svých právech nějakým českým póvlem. Že československá vláda preferuje Čechy a Slováky při přijímání do úřadů, k armádě, na poštu a železnici. Částečně to byla pravda. Státním jazykem byl jazyk československý, a tak byla podmínkou pro práci ve státních institucích samozřejmě znalost státního jazyka. Němčina, maďarština, polština či rusínština však i nadále byly úředními jazyky v příslušných oblastech. Němci měli i nadále německé fakulty na univerzitách a technikách, kde se přednášelo německy a psaly diplomové práce v němčině. Měli své politické strany v parlamentu i okresních zastupitelstvech. Dokonce loajální německý politik Franz Czech mohl být ministrem, kdyby chtěl. Pro německé žáky byly vydávány všechny učebnice v němčině. Německá divadla hrála v němčině, kina promítala německé filmy bez titulků a v Klementinu byla většina knih v němčině. Od roku 1926 existovalo německé vysílání Československého rozhlasu.
Takže nulová kulturní diskriminace.
Pak přišla hospodářská krize a ta zasáhla tradiční německá řemesla: sklářství, výrobu bižuterie, porcelánu, textilní průmysl či výrobu hraček. Do popředí se dostávaly české firmy jako ČKD, Škoda, Baťa, Tatra, Koh‑i‑Noor, Křižík a silné české banky. A to pomohlo. Čeští četníci řešili stávky německých dělníků, pohraničníci chytali německé pašeráky, ale hlavně české vnitrozemí začalo bohatnout.
A peněženka rozhoduje. A tak se nechali Rakušané od Znojma, Bavoři z Vimperka, Egerlandeři z Aše či Prajzáci od Opavy vlákat do nově vytvořené formace Sudeťáků, která slibovala návrat německé výjimečnosti.
Pro Česko začali funkcionáři používat místo pojmenování Tschechien pejorativní výraz Tschechei — podle vzoru Schweinerei (prasárna), Sauerei (bordel), Lumperei (lotrovina) či Schlamperei (fušeřina).
Tento výraz převzali od německých nacistů. Hitler označoval Česko vždy jako Tschechei.
A tak se snaha o iredentu, rozbití Československa a ovládnutí úřadů na jazykově německých územích sjednotila pod pojmem Sudety a sudetoněmectví. A jelikož nositelem sudetoněmectví byla nacistická Sudetendeutsche Partei Konrada Henleina a K. H. Franka, stal se výraz sudetoněmecký ekvivalentem pro nacistický.
Takže pokud pan Posselt nezmění název svého Sudetendeutsche Landsmannschaftu, bude to pro mne vždy Nazi‑Landsmannschaft.
(Igor Iggy Sumilov)
