gnoze

Gnoze a gnostici. Význam slova gnóze: 1. smyslové a rozumové poznání, 2. vyšší kosmické poznání Boha a nadsmyslného světa, vedoucí ke spáse.

Gnosticismus (z řeckého gnósis, poznání) je nábožensko-filozofický směr pozdní antiky. Rozkvět gnosticismu spadá do poloviny 2. století. Gnosticismus je nejen učením o víře v existenci Boha, ale i o způsobu, kterým se dosahuje bezprostředního poznání Boha, neboli osobního obcování věřícího s Bohem. Gnostiky byli nazýváni ti, kteří se NEchtěli spokojit s prostou vírou a snažili se svou víru poznat, pochopit a prohloubit. Ze začátku gnostikové usilovali o to, aby poskytli tehdy se formující křesťanské věrouce filozoficko-teologický základ. Charakteristické je pro ně odmítání hmotného světa, přesvědčení o spásné roli poznání a víra v božskou jiskru v člověku. Gnostikové jen zcela výjimečně vytvářeli vlastní církevní organizace (např. valentinovci).