V době, kdy kvantové jevy jako provázání a tunelování umožňují procesy rychlejší než světlo, se zdá, že naše mysl není jen "v hlavě", ale součástí širšího informačního pole, které interaguje s vesmírem.
Článek publikovaný na webu Epoch Times CZ dne 3. února 2026 se zabývá hypotézou Dr. Dirka K. F. Meijera, profesora na Univerzitě v Groningenu v Nizozemsku, která vychází z jeho práce v recenzovaném časopise NeuroQuantology z roku 2017. Meijer navrhuje, že vědomí nesídlí přímo v mozku, ale v poli obklopujícím ho, které existuje v jiné dimenzi – konkrétně v čtvrté prostorové dimenzi, kterou nelze přímo vnímat, ale lze ji matematicky odvodit. Toto pole, označované jako "holograficky strukturované pole" nebo "receptivní mentální pracovní prostor", sdílí informace s mozkem prostřednictvím kvantového provázání a tunelování, což umožňuje mimořádně rychlé zpracování informací, které překračuje limity klasické fyziky.
Klíčovým problémem, který Meijer řeší, je tzv. "binding problem" v neurovědách – záhada, jak se různé části mozku (zpracovávající např. barvy, zvuky nebo pohyb) spojují do jednotného vědomého prožitku. Současné modely nervových přenosů toto nedokážou plně vysvětlit, protože informace se integrují rychleji, než by měly. Zde vstupuje kvantová fyzika: kvantové provázání umožňuje okamžité propojení částic na libovolnou vzdálenost, zatímco kvantové tunelování dovoluje překonávat bariéry, které by klasická fyzika zakazovala. Meijer popisuje mysl jako nehmotné pole s vlnově-částicovým dualismem, podobně jako elektrony nebo fotony v kvantové mechanice, kde pravděpodobnostní vlny kolabují do konkrétních stavů.
Další aspekt hypotézy zahrnuje strukturu tohoto pole, kterou Meijer přirovnává k toru (tvaru koblihy), což odpovídá oscilační elektrické aktivitě mozku a objevuje se v fyzice od mikroúrovně po černé díry a vesmír jako celek. Pole může zachycovat informace ze zemského magnetického pole, temné energie nebo univerzální informační matice, a hranice mezi ním a vnějším světem připomíná horizont událostí černé díry, kde se informace promítají bez ztráty. Tato teorie se dotýká širších filozofických implikací, jako je otázka Davida Chalmerse o vzniku subjektivního prožitku z materiálního mozku, a mohla by vysvětlit anomálie jako mimosmyslové vnímání.
Meijerova práce navazuje na jiné teorie, jako je "orchestrated objective reduction" (Orch-OR) od Rogera Penrose a Stuarta Hameroffa, která spojuje vědomí s kvantovými vibracemi v mikrotubulech neuronů. Celkově hypotéza předpokládá, že vědomí je základní stavební kamenem přírody, přítomným na všech úrovních reality, což překlenuje dualitu mezi myslí a hmotou. Článek zdůrazňuje, že toto pojetí sladuje kvantovou a klasickou fyziku v kontextu časoprostoru s čtyřmi prostorovými dimenzemi plus časem.
Shrnutí
Článek představuje hypotézu Dr. Dirka Meijera, že vědomí existuje jako samostatné informační pole v jiné dimenzi, propojené s mozkem kvantovým provázáním a tunelováním, což vysvětluje rychlé mentální procesy a řeší neurovědní záhady jako binding problem. Pole má toroidní strukturu, připomíná černou díru a interaguje s univerzálními informačními zdroji, což má filozofické důsledky pro chápání mysli jako nehmotné entity. Teorie navazuje na kvantové modely vědomí, jako Orch-OR, a naznačuje, že vědomí je základní prvkem reality.
