Míla Tomášová inspirovaná východními filozofiemi, buddhismem, křesťanstvím a osobními zkušenostmi, popisuje lidskou existenci jako vlnu na oceánu bytí, kde povrchová proměnlivost skrývá věčný základ. Prostřednictvím metafor, básní a praktických rad zdůrazňuje meditaci, lásku a sebeuvědomění jako cestu k naplnění. Přednáška je plná moudrosti, která spojuje univerzální touhu po domově s duchovním probuzením, a nabízí posluchačům inspiraci pro každodenní život. Je to filozoficko-duchovní diskurz, který spojuje prvky východní spirituality (buddhismus, jóga, védská filozofie) s křesťanskými a univerzálními motivy.

Začíná úvahou o nostalgii za dětstvím a rodnou zemí jako metaforou pro touhu po pravém štěstí, které pramení z božské podstaty bytí. Dále Tomášová popisuje dvě fáze existence: nehybnou, věčnou (nezrozenou, nesloženou, jak cituje Buddhu) a proměnlivou, podléhající změnám, zrození a smrti. Lidské vědomí je přirovnáváno k vlnám na oceánu, kde povrchová vlna představuje individuální ego a hlubina oceánu univerzální božský základ.

Rozebírá též touhu po štěstí jako paměť na tento základ, kterou lidé často hledají v materiálních věcech (majetek, sláva, vztahy), ale pravé štěstí se dosahuje meditací a ponořením do nitra. Cituje své básně, např. o lidském štěstí jako sněhové vločce, která se rychle rozpustí. Vysvětluje reinkarnaci a karmu jako součást proměnlivé fáze, ale zdůrazňuje, že se jimi nezabývá hlouběji, zaměřuje se na poznání božské podstaty společné všem.

Používá metafory jako princ na zámku omezený zdmi (symbolizující nevědomost) nebo provaz se smyčkami (individuální bytosti na nekonečném provazu bytí). Diskutuje o duchovní praxi: meditace, láska k Bohu, vyrovnání čaker (zejména čtvrté a šesté jako symbol Vánoc), a radí, jak překonávat závislosti, strach či závist prostřednictvím sebeuvědomění. Odpovídá na otázky posluchačů o nemocech, reinkarnaci, náboženstvích, politice a každodenních problémech, zdůrazňující univerzálnost božství přesahující jednotlivé církve.

Přednáška končí poděkováním a výzvou k praxi, kde Tomášová zdůrazňuje, že milovat svůj život znamená milovat ho v souvislosti se všemi bytostmi. Celkově je text inspirativní, plný příkladů z života, citátů z mudrců (Buddha, Kryšnamurti, Masaryk) a osobních zkušeností, zaměřený na harmonii vnitřního a vnějšího světa.

Výpis klíčových slov: duchovní praxe, meditace, božská podstata, touha po štěstí, oceán bytí, vlny existence, reinkarnace, karma, čakry, láska k Bohu, univerzální vědomí, dětské vědomí, nirvikalpa samádhi, Buddha, Kryšnamurti, Vánoce jako symbol, závist jako nevědomost, harmonie ohně a vody, princip na zámku, provaz se smyčkami

Zajímavé myšlenky

• Lidská touha po štěstí je pamětí na božský základ bytí, společný všem, kde nehybná fáze představuje věčnost a proměnlivá fáze změny a smrt – citace Buddhy: "Je něco nepočatého, nezrozeného, nesloženého."
• Metafora oceánu: Lidé jsou vlny na povrchu, zapomněli na hlubinu; pravé štěstí přichází ponořením do nitra meditací, kde se mysl utiší a odhalí se Boží přítomnost.
• Lidské štěstí jako sněhová vločka: Krásné, ale pomíjivé, rychle se rozpustí a zanechá bolest, protože je sobecké; pravé štěstí je univerzální, sdílené se všemi bytostmi.
• Princip na zámku: Člověk omezený smysly si myslí, že jeho malý svět je celý vesmír; překročení zdí (duchovní probuzení) otevře dveře k nekonečnu, aniž by se ztratilo to původní.
• Provaz se smyčkami: Nekonečný provaz symbolizuje bytí; smyčky jsou individuální ega, která se vypínají (bohatství, sláva), ale skutečné osvobození přichází uvolněním uzlu a splynutím s celkem.
• Vánoce jako symbol: Spojení čtvrté (srdce, láska) a šesté čakry (čelo, moudrost) – oheň a voda – rodí vnitřního "Ježíška", jiskru božského poznání v jesličkách.
• Závist jako největší hřích: Není to hřích proti Duchu, ale nevědomost vlastní božské velikosti; závidět znamená ponižovat sebe, protože všichni jsme božští v podstatě.
• Politika a duchovno: Velcí vládci jako Masaryk meditovali denně; ideální vládci jsou moudří a neviditelní, protože jejich zákony odrážejí Boží zákon – změna začíná u sebe.
• Děti jako blíže Bohu: Malé děti jsou obráceny k božské úrovni, šťastné jako v nebi; dospělí by měli zachovat tuto rozpoloženost, aby šířili štěstí.
• Nesmrtelnost duše: I v případě zničení planety duše pokračuje, protože je součástí věčného bytí; platí pro vše živé, včetně zvířat a stromů.

(Brno, KD Semilasso, 25. října 1997)