Rozhovor začíná přivítáním Jaroslava Duška v nedokončeném studiu v Mánesu, kde moderátorka se ptá na jeho divadelní začátky. Dušek vzpomíná na školní hru "Generál Lineál", kde prošvihl zkoušku kvůli hraní s prkýnky po dešti. Jeho rodiče byli ochotníci v divadelním spolku Máji u Vinohradského divadla; otec pracoval jako osvětlovač v Semaforu, matka byla vítězkou recitační soutěže. Dušek jako dítě navštěvoval zkoušky v Semaforu a recitoval, soutěžil o "Pražské vajíčko".

Na gymnáziu začal tvořit: místo referátu o lidové písni napsal scénky s dialogy ve stylu Voskovec-Werich, zapojil spolužáky s nástroji. Profesorka Danuše Ročková se smála tak, že spadla ze židle, a povzbudila ho: "Tohle nesmí přestat." To ho inspirovalo k psaní her jako "Paní přišlo psaní" nebo "A přece se točí", kde hrál konglomeráty her Jiřího Suchého. Pozval Suchého na vystoupení, který se smál svým vlastním vtipům.

Setkal se s Pavlem Boškem, který ho přivedl k Ivanu Vyskočilovi; tři roky chodil na jeho představení. Diskutuje improvizaci: není jen o výkonu (jako v ligách improvizace), ale o oscilaci mezi rolí autora, herce a diváka. Improvizace vychází z těla i hlavy, ale klíčové je sledovat celek a nereagovat mechanicky. Vzpomíná na spolupráci s Martinem Zbroškem, Pijérrem, Radomilem Uhlířem v představeních jako "Vizita".

Vypráví o dětských vyváděních se Zbroškem: převleky, scénky pro projíždějící vlaky, říční policie, nekorektní imitace (např. Venclovský, Helena Fibingerová). V roce 1985 poprvé veřejně improvizovali v Kolíně, pak před komisí (s Vyskočilem), dostali profesionální status s platem 200–400 Kč za vystoupení. Rozhovor končí úryvkem o radách, harmonizaci prostředí a anekdotě o autu (zřejmě z placené části na Hero Hero).

Výpis klíčových slov: divadlo, improvizace, začátky, Jaroslav Dušek, Ivan Vyskočil, Jiří Suchý, Semafor, rodina, ochotníci, gymnáziu, scénky, Martin Zbrožek, humor, autor, herec, divák, vyvádění, představení, Vizita, harmonizace

Zajímavé myšlenky

• Začátky v divadle: Dušekovy rodiče se seznámili jako ochotníci; otec osvětlovač v Semaforu, matka recitátorka – divadlo bylo pro něj přirozené, jako recitace nebo soutěže o "Pražské vajíčko".
• Inspirativní profesorka: Na gymnáziu místo referátu o lidové písni vytvořil scénky s hudbou; profesorka Ročková se smála tak, že spadla ze židle, a řekla: "Tohle nesmí přestat" – to ho motivovalo k tvorbě her.
• Improvizace jako oscilace: Improvizace není jen výkon (jako v ligách), ale pohyb mezi rolí autora (vymýšlení), herce (hraní) a diváka (sledování celku); klíčové je čekat na opravdový podnět, ne dělat cokoli.
• Nejlepší improvizátor: V lize improvizace ocenil ne ten, kdo "třískal" vtipy, ale ten, kdo z pozadí sledoval a jemně posouval – zdůrazňuje vnímání ostatních nad egem.
• Vyvádění se Zbroškem: Nekorektní kousky jako říční policie, převleky, imitace celebrit (Venclovský, Fibingerová) nebo vtrhnutí do hospody jako estébáci 21. srpna – hraní divadla v reálném životě pro reakce lidí.
• Cesta k profesionálnímu divadlu: Od školních her přes setkání s Boškem a Vyskočilem k první veřejné improvizaci v Kolíně (1985); před komisí získali status, plat 200–400 Kč za vystoupení, hráli i pro jednoho diváka.
• Improvizace sám: Neradi hraje úplně sám; potřebuje partnera (hudebníka, hosta) nebo publikum – improvizace je interakce, ne monolog před kamerou.
• Rady a harmonizace: Lidé často chtějí rady k zvládnutí uspěchané doby; Dušek je neposkytuje přímo, ale harmonizuje prostředí kolem sebe – možná skrz humor a autenticitu.