Když nejsi tolik schopný, nechceš být za méněcenného. Proto začneš vymýšlet, jak se mít dobře nebo tak alespoň vypadat. Místo aby ses zařadil tam, kde budeš užitečný nebo ti bude dobře, se bez skrupulí a morálky tlačíš dopředu, zneužíváš ostatní, aby dělali na Tebe, využíváš marketing pro vzbuzení potřeby ostatních k nákupu Tvého ne-smyslu, intrikuješ, manipuluješ, apod..
Toto postihuje mnoho politiků (většinově jsou to neschopní lidé, kteří umějí "okecávat" a morálku nemají), ale je mezi nimi i mnoho milionářů/miliardářů, kteří přišli ke svému bohatství právě tímto principem. Jistě, že mohou mít i jiné patologické motivace :-). Ale je mezi nimi i mnoho obyčejných lidí, kteří, k neštěstí svému i svého okolí, se derou do funkcí, na které nemají schopnosti. Samozřejmě že uvnitř vědí, že na tu funkci nepatří, ale o to hůře se pak chovají.
Celé je to způsobeno působením struktur toužících po moci.
Jak se nejlépe ovládají lidé? Strachem, pocitem méněcennosti. A když se lidé začnou cítit nepohodlně, slíbí jim mesiáše a potom dokáží "čekat" v otroctví stovky let. K tomu slouží výborně ještě tyto nástroje:
- škatulkování/homogenizace - všichni musíte mít/znát/umět/vypadat "přesně takto".
- Opak je pravdou. Každý je nejcenější právě tím, jaký je. Svojí jedinečností. Tato umělá homegenizace je výborná právě jen pro parazity. Budete si kupovat jednu stejnou věc, jedny stejné prášky a věřit budete jen nám! - rozbíjení základních struktur společnosti - Když nemáš ukotvení ve své rodině, ve svém národu, ve své hrdosti na příslušnost k tomu všemu - jsi velmi snadná kořist těchto struktur.
Řešení:
- Uvědomění si toho, co jsem, kdo jsem, co jsou moje zájmy.
- A pak se trpělivě a raději postupně oddělovat od hry na cizím hřišti.
Nezapomeňte - pokud hrajete na hřišti pánů klamů a podvodů, těžko tam lze uspět s otevřeným srdcem a s pravdou. Ale pozor - než se tam pokoušet hrát dle "jejich" pravidel (což je velmi pohodlné pokušení a nebezpečná zkratka), je lepší tam raději nehrát vůbec! - Hrát si svojí hru na svém vlastním hřišti.
František Sentenský (www.dccv.cz) a Martin Kotouč (TřetíOko)
