Pjér začíná až od 18. minuty. Dítě v době růstu je neustále v konfrontaci se světem dospělých a někdy může utrpět velikou ránu, která mu vytvoří na duši rýhu, která ho může deformovat do dospělosti. Je dobré se k vnitřnímu díteti v dospělosti vracet - je tam nevinnost, spontánost, radost, ...

Komentáře pod videem: 

• Pochopila jsem že když dítě necítí doma lásku, své potřeby a přání získává křikem, což zůstává i do dospělého věku. V představě jsem se vrátila do dětství...maminka můj křik nesnášela, viděla ve mě zrůdičku, nadávala mi a bila mě. Sice jsem jí všechno odpustila, ale stále tam něco zůstalo. Tak jsem se v představě vrátila do toho času a viděla jsem se matčinýma očima! Protože jsem tam "šla" jako dospělá, rázně jsem zastavila matku a dítě vzala s sebou. Ta ráznost mi následně pomohla vyřešit si svou nedobrou momentální situaci a úplně mi změnila život.
• Bože Pjére, Vy jste mě úplně dostal a to ve 108 minutě..tu první část věnuji mé dceři, která se cítí celé roky mnou nedostatečně milována a tu druhou část moji mamce. Rozbrečela jsem se jako malá holka, ale tak fajně - dojetím . Protože já už mojí mamce léta neříkám mami, ale Heli, protože to tak cítím. A Vy jste to krásně řekl, je to taky Bytost, ne jenom mamka... Ano máme spolu úžasný vztah, který přeji každému. Dáváme si prostor nechat se takové, jakě jsme, ve vzájemné lásce a úctě. Děkuji