Rozhovor začíná diskusí o slovech a jejich vlivu na strach: slova zkreslují realitu, staré jazyky spojovaly individuální význam s kosmickým, zatímco moderní racionalita vede k zapomínání na svou vibraci a kosmickou podstatu. Dušek vysvětluje, že odvaha (srdnatost) není něco, co si dodáváme, ale jsme to my sami – stačí si to uvědomit přes otevřené srdce. Mluví o iluzi mysli, prastarém boji čistého srdce (hloupý Honza v pohádkách) proti intelektu (černokněžník), kde ego a intelekt selhávají, zatímco srdce přitahuje vesmír.
Dále se věnují říct "ne" strachu: otočit se zády k manipulativním vlivům, nedávat jim pozornost, což je souhlas. Používají příklady z dětí, Jamese Mahu a aramejského Otčenáše (např. "Dej ať nás nesvádí povrch věcí" místo "Neuveď nás v pokušení"). Diskutují smysly (zrak svádí povrchem, čich by odhaloval hloubku) a probouzení: dětská psychologie, kde dítě vidí zázraky, ale definice je uspávají. Probouzení je bolestivý proces – pochybnosti, boj s robotem v sobě i ostatních, příklady z knihy "Ismael" (fašistický svět) nebo africké paní na Oxfordu.
Závěr se zaměřuje na bolest probouzení: Platonova jeskyně, individuální délka procesu (od dní po roky), překonání strachu jako klíč, návrat k úžasu dítěte. Dušek sdílí osobní zkušenost z 90. let a zdůrazňuje, že probouzení přináší smysl, klid a uvědomění si tvůrčí síly vlastního prožívání.
Výpis klíčových slov: strach, slova, probouzení, srdce, vesmír, odvaha, srdnatost, pohádky, iluze, mysl, kosmická podstata, Otčenáš, povrch věcí, Platonova jeskyně, duše, zázrak, manipulace, čisté srdce, bolest, uvědomění
Zajímavé myšlenky
- Slova a zkreslení reality: Staré jazyky spojovaly slova s škálou významů od individuálního po kosmický, udržovaly spojení s celkem; moderní racionalita vede k zapomínání na svou kosmickou vibraci a iluzi omezenosti.
- Odvaha jako srdnatost: Odvaha není něco dodávané, ale jsme to my sami přes otevřené srdce; ve staré češtině "srdnatost", francouzsky "kuráž" od "kör" (srdce) – uvědomění si toho osvobozuje od strachu.
- Boj srdce vs. intelekt: V pohádkách čisté srdce (hloupý Honza, nejmladší bratr) vítězí nad černokněžníkem (intelekt, ego); srdce přitahuje vesmír, intelekt překrucuje realitu.
- Říct "ne" strachu: Otočit se zády k manipulativním vlivům, nedávat jim pozornost (souhlas); příklad z neslyšících (otočení zády jako urážka) nebo dětí ("Běž pryč" rušení).
- Povrch věcí nesvádí: Aramejský Otčenáš: "Dej ať nás nesvádí povrch věcí" – zrak je sveden povrchem, čich (cítění) by odhaloval hloubku; civilizace je založena na zraku od Gutenberga.
- Probuzení jako dětský úžas: Děti vidí zázraky (pták létá), ale definice ("to je pták") je uspávají; probouzení vrací úžas, ale je bolestivé – pochybnosti, boj s vnitřním robotem.
- Fašistický svět jako metafora: Z knihy "Ismael": v hypotetickém fašistickém světě probouzení začíná pochybností dětí o učení; oficiální svět udržuje spánek pro kontrolu.
- Bolest probouzení: Jako v Platonově jeskyni – oslnění sluncem, učení se chodit; individuální délka, nejtěžší je překonat strach; pak přichází smysl, úžas a klid.
- Zralost duše: Proces probouzení zrychlí, pokud vychází z duše; v 90. letech méně běžné, dnes více lidí, možnost konzultací, ale varování před falešnými proroky.
- Tvorba prožívání: Probuzený člověk si uvědomuje, že tvoří své prožívání; předtím vše "dáno" systémem, po probuzení návrat k úžasu dítěte nad východem slunce.
