Třetí díl rozhovoru s Romanou Ertlovou se ponořuje do hlubokých témat osobní hojnosti, vztahu k přírodě a vnitřní svobodě. Romana zde nesdílí pouze životní filozofii, ale i konkrétní příběhy, jak se hojnost a důvěra mohou zrcadlit v každodenním životě – bez konzumu a navzdory ekonomickým výzvám. Rozhovor ukazuje, že opravdová hojnost přichází tehdy, když jednáme v souladu s přírodou, svým posláním a s důvěrou v proud života.

Romana mluví o své zkušenosti s hojností jako přirozeným proudem života, který nelze vynutit, ale lze ho žít. Hojnost podle ní vzniká z důvěry, štědrosti a souladu s posláním. Vypráví o cestách do Asie za minimálních nákladů, o výchově k hojnosti díky mamince a o tom, jak se během půlročního ekologického boje za Petřín "děly zázraky" – bez plánování a bez nedostatku. Zmiňuje, že příroda hojnost nabízí, ale lidé ji odmítají výměnou za umělý konzum. Vnímá propojenost mezi drancováním přírody a vyčerpáním člověka. Kritizuje energetické zdroje spojené s destrukcí a podporuje soběstačnost a jednoduchost. Hovoří také o významu důvěry v životních oblastech a o osobní víře, že změna společnosti začíná uvnitř každého jednotlivce.

Zajímavé myšlenky

  • Když člověk dělá, co má, prostředky přijdou samy.
  • Příroda neustále tvoří hojnost – stačí ji neblokovat.
  • Skutečná hojnost není plný košík ze supermarketu, ale důvěra, že je vše, co potřebujeme.
  • Když drancujeme přírodu, cítíme se vyždímaní. Když žijeme v souladu, jsme živeni.
  • Co do světa vkládáš, to se ti vrátí. Ale až když to děláš nezištně.
  • Ne každý má stejné podmínky, ale každý může najít svůj způsob hojnosti.
  • Důvěra v hojnost je víra ve stvořitele.
  • Lidská civilizace je neudržitelná, ale změna začíná v každém z nás.

Předchozí díly: