Jaký je člověk před smrtí, takový bývá i po smrti, samozřejmě zbaven fyzického těla a bez omezení, které mu kladl hmotný svět .
Smrt není žádná tragédie, jak se často soudí, a v některých případech ji lze považovat dokonce za velké dobrodiní. Způsob posmrtné existence závisí do značné míry na tom, jak člověk žil na světě. O osoby, které mají vztah k umění, jako například k hudbě, malířství a literatuře, nebo se zajímají o filozofii, je po smrti dobře postaráno. Na druhé straně lidé orientovaní čistě hmotně, jejichž zábava a zájmy se týkají fyzického těla, kteří vsadili především na sport, tělesné požitky a získávání peněz, si na onom světě nevědí se svým časem rady a prožívají určitou frustraci, dokud si nenajdou nějaký nový zájem.
Kauzální rovina je přirozeným domovem ega, které zde zůstává během období, jež nazýváme inkarnacemi, kdy část ega se projevuje na nižších rovinách vědomí a získává zkušenosti potřebné k tomu, aby se ego zcela osvobodilo a zbavilo nutnosti opakovaně sestupovat do různých fyzických těl. Kauzální tělo mění každý život tím, že k němu přidá zkušenosti, jež člověk získal během poslední inkarnace: z toho důvodu o něm často mluvíme jako o "rezervoáru vědění". Vyvinutý člověk může na pozemské rovině z tohoto rezervoáru libovolně čerpat zkušenosti svých minulých životů, takže se určitým věcem nemusí učit pokaždé znovu, i když si jeho nový mozek minulé zkušenosti sám o sobě nepamatuje. Z toho důvodu jsou vyvinutí lidé vůči méně vyvinutým ve velké výhodě - ovšem každý z nás této úrovně a schopnosti jednou dosáhne. Důležité je si uvědomit, že jakýkoli pokrok závisí jen a jen na vlastním úsilí.
"Naše skutky," prohlašuje Mahábhárata nekompromisně, "nás vyhledají tak jistě, jako tele dokáže vyhledat svou krávu ve stádu dobytka." Také nesmíme zapomenout, že díky svobodné vůli můžeme v každém životě řídit své myšlenky a činy tak, abychom svým chováním vytvářeli účinky, které se projeví v příštích životech. V každé inkarnaci máme proto příležitost splatit své karmické dluhy a ovlivnit tak své budoucí konto. Orientální nauky doporučují zachovávat určitou promyšlenou míru zdrženlivosti a aktivity a Bhagavadgíta nás nabádá, abychom plnili svědomitě, ale s určitým odstupem společenské i jiné povinnosti a přitom zasvětili veškeré úsilí službě Bohu.
Za života: Máme tři těla, duchové, astrální a hmotné, jež lze přirovnat ke spodnímu prádlu, šatům a svrchnímu kabátu. Smrtí na fyzické rovině se zbavujeme svrchního kabátu, tj. hmotného těla, a smrtí na astrální rovině odkládáme šaty, tj. astrální tělo; takže člověk zůstává jakoby ve spodním prádle, tj. v duchovém těle, a takto oděn vstupuje do mentálního světa.
