Podcast s Markem Orko Váchou natočili 23. dubna 2025. osobní web: www.orko.cz.
Marek Orko Vácha, kněz Lechovické farnosti, bioetik a evoluční biolog, je známý svým inspirativním přístupem k otázkám morálky, etiky a smyslu života. V rozhovoru pro podcast „Neurazitelní“ (YouTube, 2025) se zabývá problematikou dobra a zla z křesťanské, filozofické i biologické perspektivy.
Klíčovým tématem je existence zla ve světě, který podle křesťanské nauky stvořil dobrý Bůh. Vácha cituje rabína Jonathana Saxe, který tvrdí, že největší zbraní hromadného ničení je lidské srdce, a zdůrazňuje, že čára mezi dobrem a zlem prochází srdcem každého člověka. Tento rozpor ilustruje na příkladu Osvětimi, kam pravidelně vozí studenty medicíny, aby pochopili, že inteligence a vzdělání nezaručují morální integritu.
Vácha také zkoumá pojem hříchu, který definuje jako urážku sama sebe, kdy člověk svými činy ničí vlastní duši. Zajímavě přistupuje k lenosti, kterou označuje za jeden z největších hříchů – ne však v klasickém smyslu nečinnosti, ale jako odmítnutí přijmout pozvání „k letu po hvězdách“. Tím zdůrazňuje potřebu neustálého osobního růstu a odpovědnosti za proměnu světa k lepšímu.
Vyjadřuje optimismus ohledně duchovní evoluce lidstva, odkazuje na myšlenky Teilharda de Chardina a zdůrazňuje, že člověk má společně s Bohem svět napravovat.
Z biologického hlediska se dotýká Darwinova přírodního výběru a jeho zneužití v eugenice, která vedla k tragédiím, jako byla nacistická ideologie. Humor považuje za důležitý nástroj proti zlu, protože diktátoři a zlo postrádají kreativitu a sebeironii. Rozhovor je doplněn osobními zkušenostmi ze spovědí, kde Vácha pozoruje, že hříchy jsou stereotypní a postrádají originalitu, na rozdíl od dobra, které je „jiskřivé a roztančené“.
Klíčová slova: dobro, zlo, hřích, etika, morálka, Osvětim, lidské srdce, Bůh, evoluce, lenost, humor, spověď, filozofie, teologie, odpovědnost, umění života, křesťanství, přírodní výběr, eugenika, duchovní evoluce
Zajímavé myšlenky
- Lidské srdce jako zbraň hromadného ničení: Vácha cituje Jonathana Saxe, že největší zbraní není atomovka, ale lidské srdce, protože čára mezi dobrem a zlem prochází srdcem každého člověka (02:24).
- Hřích ničí především člověka samotného: „Tvé pomluvy pomlouvají tebe. Tvé lži jak granáty trhají tvoje tělo na kusy. Tvoje zloba ti rve vlastní duši“ (42:03). Hřích je urážkou vlastního já a poškozuje především toho, kdo ho páchá.
- Lenost jako největší hřích: Lenost není jen nečinnost, ale odmítnutí „letu po hvězdách“ – tedy nevyužití potenciálu k osobnímu růstu a přispění k dobru světa (47:16).
- Humor jako zbraň proti zlu: Zlo je temné a stereotypní, zatímco dobro je kreativní a jiskřivé. Diktátoři postrádají humor a sebeironii, což je činí neschopnými skutečné originality (38:17).
- Morálka jako umění být šťastný: Podle Tomáše Akvinského je morálka vědou o tom, jak být šťastný štěstím Boha. Křesťanství není jen o hříchu, ale o hledání smysluplného a radostného života (43:00).
- Odpovědnost za proměnu světa: Vácha navrhuje třetí cestu k řešení existence zla – Bůh i zlo existují, ale člověk má povinnost aktivně napravovat svět skutky (28:16).
- Osvětim jako lekce etiky: Návštěvy Osvětimi ukazují, že inteligence a vzdělání nezaručují morální kvalitu. Studenti medicíny zde čelí realitě lidského zla a nutnosti etického zkoumání (09:44).
- Zlo jako pokřivené dobro: V křesťanské perspektivě zlo nemá samostatnou existenci, ale je deformací dobra, které stvořil Bůh (18:08).
- Duchovní evoluce lidstva: Vácha odkazuje na Teilharda de Chardina a věří, že lidstvo se může posouvat k lepšímu, například v boji proti nemocem či zrušení otroctví (29:24).
- Příroda a zlo: Příroda je plná krve a utrpení (predace, parazitismus), což zpochybňuje ideu milosrdného Boha. Vácha však zdůrazňuje, že lidská odpovědnost spočívá v odstraňování zla, nikoli v jeho přijímání (20:15–22:25).
Marek Orko Vácha v rozhovoru popisuje DOBRO jako jiskřivé, kreativní a roztančené (37:43). Dobro je podle něj originální, plné života a překvapivé. Zdůrazňuje, že dobro je spojeno s tvůrčí energií a schopností přinášet něco nového a inspirativního. Vyjadřuje také myšlenku, že morálka, která vede k dobru, je uměním být šťastný štěstím Boha, jak uvádí Tomáš Akvinský (43:00). Dobro je tedy pro Váchu nejen etickým principem, ale i cestou k naplněnému a smysluplnému životu, který se podobá uměleckému dílu – je krásné, když k němu „nelze nic dodat“ (15:06).
