Přednáška Eduarda Tomáše z 18. listopadu 1995 v pražské Lucerně začíná úvodem do univerzální touhy po štěstí a míru, kterou lidé často hledají na nesprávných místech. Tomáš oceňuje posluchače jako duchovní avantgardu národa, která hledá přímo, a zdůrazňuje, že štěstí spočívá v realizaci pravého já – existence, vědomí a blaženosti (sat-čit-ánanda). Odmítá tituly jako guru nebo mistr a zaměřuje se na přímou cestu k Bohu (absolutnu), který je v člověku samém, konkrétně v duchovním srdci (střed prsou mírně doprava).
Klíčovým tématem je zjednodušení duchovní cesty: opuštění meditačních pomůcek (jako krystaly nebo fotografie mistrů), obrácení pozornosti na subjekt (já na já), hledání pravdy výhradně v sobě a okamžité překonávání překážek místo nepřímých metod. Tomáš vysvětluje, že realizace spočívá v kontemplaci a samádhi, kde člověk nalézá mír, nikoli extatickou blaženost.
Hlavní část se věnuje čtyřem přirozeným překážkám (nepřátelům v "naší tvrzi") na cestě k poznání:
- Spánek (tamasa): Nejstarší překážka, která brání soustředění. Řešení zahrnuje mírný spánek (ne příliš dlouhý), satvickou stravu (méně masa), vyhýbání se vzruchům před spaním a vyřazování myšlenek. Objevuje se na začátku i na konci cesty, při odevzdání se Bohu, kde hrozí ztráta bdělosti.
- Smyslové vnímání objektů světa (vikshepa): Odvádění pozornosti jmény a tvary (maji – projektující a zakrývající síla). Maji způsobuje iluzi oddělenosti od absolutna, kde se čisté vědomí jeví jako mnohost. Řešení: diskriminace (neti-neti – "ne toto, ne toto"), vyloučení jmen a tvarů, aby zůstala podstata existence-vědomí-blaženost. Srovnání s zen: udržovat mysl bez hnutí.
- Myšlenky a vzpomínky (kasaya/vasany): Závislosti, nevědomost a ego spojené s minulými zkušenostmi. Řešení: pozorování myšlenek jako svědek, přeměna negativních emocí (hněv v lásku, závist v blahopřání), bdění nad nimi v každodenním životě. Vasany brání trvalému samádhi (sahadža), ale dočasné je možné dosáhnout.
- Duchovní blaženost (ananda): Záludná překážka, kde ulpívání na extatické blaženosti udržuje dualitu (zažívající vs. zažívané). Řešení: stát se blažeností (neosobní stav), vzdát se ega a přejít k bílému klidu. Tomáš sdílí osobní zkušenost boje s touto překážkou.
Přednáška končí praktickou meditací: uvolnění, pozorování dechu, oddělení se od myšlenek a těla, soustředění na já v srdci, odevzdání se absolutnu s požehnáním pro všechny (tibetská metoda Milarepy). Apeluje na meditaci nejen pro sebe, ale pro dobro světa – změna zevnitř vede k lepšímu lidstvu, méně válek a více míru. Zdůrazňuje službu, příklad a odpovědnost každého jedince.
Celkově přednáška kombinuje filozofii (advaita, zen, jóga) s praktickými radami, zdůrazňuje přímou cestu a varuje před komplikacemi, přičemž motivuje k okamžité akci.
Výpis klíčových slov: duchovní cesta, překážky, poznání, pravé já, Bůh, absolutno, meditace, ego, spánek, vikshepa, maji, kasaya, vasany, ananda, samádhi, atman, sat-čit-ánanda, diskriminace, odevzdání, požehnání, mír, štěstí, srdce, kontemplace, iluze, zen, nirvikalpa, sahaja
Zajímavé myšlenky
- "Není jediné živé bytosti na této planetě, které by aspoň občas nehledala štěstí a mír. Ať vědomě či podvědomě, ať přímo či nepřímo, jednoduše nebo komplikovaně."
- "Hledáme božské neosobní já, ale hledáme je v sobě, nikde jinde. Není totiž takový velký rozdíl mezi vámi a absolutním jástvím, jak se zprvu zdá."
- "Nalezneme-li ji v sobě, nalezneme ji pak všude."
- "Člověk se musí vzdát ega, ponořit se až do úplného rozplynutí. Buďte prost ega."
- "Kdo chce vidět lepší svět, musí začít především u sebe."
- "Všechno je v podstatě já. Není zde žádný druhý. Velké já žehná velkému já."
- "Já jsem je váš trvalý stav. Pravý pravý stav božského bytí."
