Začátek meditace:

Ptala jsem se, jak vidět víc, jak poznat víc, jak překročit své hranice. A řekli, musíš se odezdat zcela a ve všem. Všechno pustit. Teď hned. Život tě povede sám. Není potřeba ho mít pod kontrolou. Není potřeba mít vše vyřešené. Stačí vědět, tam vede první nejbližší krok. A pak už tě život bude unášet jako řeka svým vlastním korytem.

Stačí uvolnit ty otěže ve svých rukách a splynout s místem, kde právě jsi, s okolní krajinou. Už teď jsi v bezpečí. Tvá duše je věčná. Zažila tolik starostí a přesto je tu. Nezříká se tím zodpovědnosti. Nic neoddaluje. Před ničím neutíká. Jen obnovuje klid. Důvěru v to, že vše, co přijde, zvládne. Až bude zapotřebí, budeš najednou vědět, kudy a kam.

Ten impuls vyvstane. A ty půjdeš prostě jen za větším světlem, za větší lehkostí, za radostí. A nemusíš mít ani druhé pod kontrolou. Oni to také zvládnou. Stačí jim dát důvěru. Teď a tady se naladit na společné pole, které vás propojuje. A zářit směrem k nim lásku a důvěru.

...