Skutečný mystik dosáhl úplného ovládání svého vnitřního života, zvědomil si své podvědomí a pomocí soustředěné meditace a uspořádanými cvičeními získal si nové schopnosti a vnitřní poznání. Tyto schopnosti a poznání osvětlují mu v nitru povahu jeho duše a jeho vztahy s oním nehmatatelným elementem, který je základem všeho, věčnou a vrcholnou skutečností, kterou náboženství zve Bohem, a kterou umění zve projevem božství. 

Okultista se pobobá mystikovi, ale liší se od něho jako starší bratr od mladšího. Okultista je nadán schopností intuice a synthese. Snaží se proniknouti prapodstatu a základy přírody metodami vědy a filosofie, totiž pozorováním a rozumem. Metody se ve své podstatě nemění, ale přizpůsobují se při používání v oblastech stoupajících k Duchu nebo v oblastech sestupujících k Přírodě, podle nesmírnosti hierarchie bytostí a alchymie tvůrčího Slova. 

Mystik hledá pravdu a božství přímo v sobě postupným uvolňováním a skutečným zrodem své vyšší duše. Jestliže se mu to po dlouhé námaze podaří, ponoří se do svého věčného jádra. Tedy vhrouží se a spojí se s tímto oceánem života, který je prapočáteční silou. 

Naopak okultista odkrývá, studuje a nazírá na božství rozložené a učiněné tvůrčím v různých stupních a do nekonečna zmnožené v přírodě a lidstvu. Podle hlubokých slov Paracelsa "vidí ve všech bytostech písmena abecedy, která spojena v člověku, tvoří slovo úplné a vědomé života". Podrobné analýzy, které okultista koná, synthesy, které vytváří, jsou pro něj obrazy a tušením zpřítomnění tohoto ústředního božství, tohoto slunce Krásy, Pravdy a Života, které nevidí, ale které se jeho očím odráží a láme v nesčíslných zrcadlech.       

Pracovní nástroje mystika jsou koncentrace a vnitřní zření; nástroje okultisty pak intuice a synthesa. Vzájemně si odpovídají, doplňují se a předpokládají se. 

Rudolf Steiner je současně mystikem a okultistou. Tyto dvě vlastnosti jsou u něho v dokonalé souhře. Nelze říci, která z nich převládá. Vzájemným prolínáním a splynutím staly se sourodou silou. Odtud pochází zvláštní vývoj, charakteristický tím, že v něm vnější události hrají jen druhořadou úlohu. 

zdroj: z knihy o Rudolfu Steinerovi - autor: Édouard Schuré