Ulfkotte: Přesně. Irácko-íránská válka trvala od roku 1980 do července 1988. Na začátku července 1988 jsem byl poslán do Bagdádu, odtud na válečnou frontu. Tam jsem zaznamenal to, jak pod americkým dozorem s německým jedovatým plynem zplynovali Iráčané Íránce. Já jsem byl jeden z velmi mála očitých svědků, jsem poslední přeživší Evropan, očitý svědek.

Ještě jednou to zopakuji. Desítky let po konci druhé světové války zplynovali Iráčané Íránce pod americkým dohledem německým plynem, jenž byl oficiálně deklarován jako pesticid. Plyn přijel přímo z Německa! To jsem fotografoval. Mě samotného zasáhlo mnoho toho plynu. Dostal jsem potom rakovinu a byl celou věčnost nemocný. Ale když jsem se odtamtud vrátil zpět do Bagdádu, myslel jsem si, že se o tom svět musí dozvědět! Že to bude šokující! Protože i já jsem byl psychicky velmi těžce zasažen těmi hroznými scénami zplynovaných lidí, které jsem viděl. Myslel jsem si, že to bude obrovský příběh s celosvětovým dosahem, nicméně to první, co jsem v Bagdádu v hotelu viděl, a to nikdy nezapomenu, byli němečtí diplomaté, němečtí podnikatelé a zástupci firem spolu s Američany a Iráčany, kteří to zplynování slavili! To bylo to první, co mě šokovalo ještě více!

Celá hotelová lobby byla plná Němců, Američanů a Iráčanů. Částečně jsem je již znal přes německou ambasádu. Ti to slavili! To, že Íránci na mnoha částech fronty jednoduše nemohli dále bojovat. Ti tu zplynovací akci slavili – slavili úspěšné zplynování!

Redaktor: Podařilo se vám dostat vaše obrázky do novin?     
Ulfkotte: Tehdy nebyly ještě žádné mobilní telefony. Musel jsem počkat, než jsem se s tím filmem vrátil do Frankfurtu, takže to bylo celé o několik dní posunuté. Ke všemu jsem měl velmi podlomené zdraví, ale myslel jsem si, že alespoň nyní, když už jsem byl ve Frankfurtu, tak to bude obrovský příběh! Ale ve Frankfurtu na celé obrovské stránce FAZ směla být publikována pouze jedna malinká fotografie Íránce s plynovou maskou a pod tím stálo několik řádek, maličké zprávy, kde smělo být jen naznačováno, že někdo nějak tam něco nebezpečného použil.
Chtěl jsem o tom následně psát velké zprávy. Vše, co jsem napsal, a co poukazovalo na otravný plyn či hrozné věci, bylo vyškrtáno. Já jsem se poté ptal, co se děje. Řekli mi, že se o tom dále psát nebude! V prosinci roku 2013 jsem tehdejšímu vydavateli (FAZ - frankfurtské noviny) ještě jednou po mnoha letech psal. Ptal jsem se ho, proč jsem o těch událostech tehdy nesměl informovat.

Celý rozhovor si můžete přečíst zde.