- Já: "Ale proč teď? Když mám tolik věcí, co musím zvládnout…"
- Tělo: "Právě proto. Příliš dlouho jsi běžela vpřed, a já tě musím zastavit, abych ti připomnělo, že cesta vede i dovnitř..."
- Já: "Takže nemoc není trest?"
- Tělo: "Nikdy. Je to způsob, jakým mluvím, když mě neposloucháš v tichu. Když přehlušíš můj šepot, musím zvýšit hlas..."
- Já: "A co chceš, abych slyšela tentokrát?"
- Tělo: "Že už nemusíš být silná pořád. Že klid není lenost. A že uzdravení nezačíná v lékárně, ale v nádechu, který si dovolíš udělat jen pro sebe..."
- Já: "A co když tomu nerozumím?"
- Tělo: "Nemusíš rozumět. Stačí, že se přestaneš bránit. Já ti ukážu cestu - skrze teplo, chvění, sny, náhodná setkání. Všechno, co bolí, tě učí víc milovat..."
- Já: "A kdy mě přestaneš bolet?"
- Tělo: "Až přestaneš utíkat před sebou... Pak bolest nebude mít důvod zůstávat..."
- Já: "Takže ty mi vlastně pomáháš?"
- Tělo (s úsměvem): "Celou dobu. Jen jiným jazykem, než bys chtěla slyšet."
NEMOC - Co nám tělo říká, když propuká nemoc? - pochopte tento princip.
Rozhovor s tělem o příčině nemoci. Pochopte, co znamená nemoc...
- Já: "Proč mě bolíš? Co jsem udělal(a) špatně?"
- Tělo: "Není to vina, je to zpráva. Bolest není nepřítel — je to dopis, který jsi dlouho neotevřela..."
