Nemělo by být tedy překvapením, že se stále více lidí na Západě uchyluje k takovým metodám ochrany zdraví, které se opírají o přírodu, a třeba i zkušenosti našich předků – jenže tady se dobré úmysly mísí s neznalostí, někdy i s vypočítavostí, a tak nakonec člověk stejně skončí u sebe samotného, což je asi správně. Ale přeci – jak se v tom všem zorientovat? Na to se zeptám doktorky Kristiny Höschlové, která se více než dvacet let věnovala urgentní medicíně. Byla například urgentní lékařkou v alpských lyžařských střediscích, zakladatelkou světově uznávaného Kurzu horské medicíny v České republice, účastnila se misí s Lékaři bez hranic, například v Afghánistánu, v Jemenu, Ukrajině. A nejnověji teď je zakladatelkou Institutu Mehana.

V některých odpovědí zaznělo:

... farmakologie zachránila milióny životů, a její peak byly 70., 80. léta, ale i tady věci, které prostě fungovaly a byly podávány v tom nejlepším přesvědčení, nemusí mít stejný benefit v dnešní době, kdy se i tento bohulibý nástroj do jisté míry zneužil – zneužil se k byznysu – a ve chvíli, kdy o tom lidé začínají pochybovat, tak léčebný efekt je tím alterován.

... „Vždyť i západní medicína může nabízet lidem (kteří ztratili původní důvěru k medicíně) postupy, které jsou v souladu s jejich přesvědčením. A v tom právě vidím budoucnost západní medicíny: Přizpůsobit léčení západní medicíny novým hodnotám lidí, a přesvědčení současné společnosti. 

... Vezměte si, že naše tradice vyrůstá od dávných dob, a třeba Hippokratés, Galén, nahlíželi pacienty v souvislosti s jejich fyziognomií, s ročními obdobími, i s oblastí, kde žijí. A středomořská medicína, kterou jsem studovala v Itálii, toto vlastně učí. A pak jsem dále sbírala různé střípky – dostala jsem se do šaolinsko-sufijské školy v Maroku.